Pohádka???
Povím vám jednu pohádku,
o malém, chudém koťátku.
To malé koťě na ulici žilo,
však svobody si nějak nevážilo.
Ptám se, proč ty malé koťátko,
veselé nejsi, aspoň drobátko?
Já veselé bylo a rádo si skotačilo,
dokud jsem od mámy své, dobré mlíčko pilo.
Však v světě velikém
ztratila se mi máma,
určitě chtěla, kdož ví,
proč nezůstala s náma?
Byli jsme čtyři chlupatá klubíčka,
říkala nám, jste moje všechno, jste moje sluníčka!
Život se mění,
co bylo není.
Sestřičkám v bříškách moc kručelo hlady,
až samo jsem zůstalo, na světě tady.
V ulici prašné, s řadami popelnic,
najdu v nich dnes něco? nebo zas nic?
A lidé zlobí se, fuj ty jsi špinavé!
Už čistit se nemůžu, bříško mám bolavé,
jim se to ale krásně radí,
a sami nevidí, že mi v něm, červíci řádí.
A tak koukám smutně
a sděluji světu.
Chtělo bych moc,
člověčí tetu.
Takovou kočičí,
co z červíky zacvičí,
pohladí, bříšku dá napapat,
já si pak budu moct, vesele zaskákat.
Já vím, že v světě je,
v dlaních mě zahřeje,
určitě pomůže
a co sama nezmůže?
Ostatní co srdce, též lásku k nám mají,
tak jí v tom trochu pomáhají.
Korunky střádají,
nakoupí granulky,
a potom předají,
pro naše papulky.
Tak lidé slyšíte!
Že o tom nevíte?
Já koťe malé, vím,
rádo vám prozradím,
že stačí kapka
a ta když kapká,
ve světě kočičím utvoří moře,
ubyde zas kousek smutku a hoře.
Děkuji koťátku,
za tuhle pohádku,
která zas až tak moc pohádkou není,
však lidi k lepšímu pomalu mění.
básničku pro vás napsala Daria Lysáková
mail@napomockockam.cz