zpět na úvod


Z Lotrýskovy hlavičky


Aktuální - Pomóóóóc, zachraň se, kdo můžeš!!! 


Lotrýsek se představuje 

Zděšení 

Návštěva 

Trestní oznámení 

Fotečka 


Nadčasové příspěvky


Adventní snění 

Tiskový mluvčí 

Dovolená 





TOPlist



NÁVŠTĚVY


Jmenuji se Lotrýsek Midolovský.


Něco Vám povím.


Naše pokojská je asi úplně pitomá. A co je ještě horší, ani náš osobní sluha není o moc chytřejší. Čas od času se totiž oba zblázní. Povím Vám popravdě: Ještě, že mají mě, jsem totiž dost chytrý za všechny. Například, úplně nedávno opět usilovali o naše životy. Mně tolik nevadí, když usilují o život Ondráškovi nebo Hermínce, jenže oni obvykle usilují i o ten můj. Většinou se to projevuje asi takhle:


Jednoho dne se spolu zavřou v pokoji, kde jsme my kočky moc rády. Ale oni se zavřou zevnitř a nás nechají za dveřmi! Johanka řekne, že to tak nenechá a jde na ty dveře škrabat. Johanka umí škrábat na dveře z nás všech nejlíp (jen vždycky škrábe na opačné straně, než je klika, a oni jí pak říkají "blondýna". Vůbec nechápu proč), ale stejně nám to není nic platné, služebnictvo neotevře. Já se přidám, přece v tom Johanku nenechám (mám ji totiž moc rád), a začnu zdvořile, ale hlasitě protestovat. To zas umím ze všech nejlíp já. Ale taky to nepomůže. Oni v pokoji dělají různé věci a říkají tomu, že uklízejí! Mezitím často pronášejí nechutné poznámky, něco jako "Lotrys, opovaž se", nebo "panebože, to je chlupů", někdy taky "co je zas proboha toto!". Nerozumím tomu. Když z pokoje odejdou, zavřou za sebou dveře a nás zase nechají venku. A při tom já mám v tom pokoji pelíšek! Chodím jim to pořád připomínat, ale dělají že nechápou a jenom na mě řvou, prý "přestaň ječet, Šmejde jeden zrzavý, nebo tě vyhodíme". To stále ještě nechápeme, co se to proboha děje? Pak ale najednou zazvoní zvonek a rázem je jasno! Přijde "návštěva"! Neumíte si představit, jak je to hrozné!


Za prvé si nějací lidi sednou na naše křesla.


Za druhé obsadí náš gauč. Pokojskou vůbec nezajímá, kde si složíme unavené hlavičky my. Někteří z nás mají hodně jemné nervy a schovávají se do skříně. Pokojská jde, některou ubohou oběť ze skříně vytáhne a té návštěvě ji předvede . A teď teprve začne to pravé mučení. Všichni začnou chudáka kočičku osahávat, dělat na ni obličeje, drbat ji po hlavičce a za ušima a šišlají o sto šest. Nešťastná oběť se naštěstí brzy vzpamatuje,vzpomene si, že ji příroda obdařila mocnou zbraní a vytáhne drápky, případně zoubky. Dostane se sice na svobodu, ale tím to nekončí. Postupně jsme z různých úkrytů vytaženi všichni a všichni musíme být hodně stateční, protože celá procedura se opakuje. A co víc, toho kraválu, co při tom ti lidi dělají! Vůbec u toho nejde spát.


Za třetí - a to jim neodpustím už vůbec nikdy - sami se cpou dobrotami, ale na nás se nikdy nedostane, prý, že by nás bolela bříška. No uznejte, copak si takové zacházení máme nechat líbit?


Tak jsme se posledně my kočičky domluvily (když nepřítel ohrožuje naše existenci, musíme se sjednotit) a vyhlásily jsme kočkanskou neposlušnost.

Johanka se schovala a nenašli ji ani na chvilinku. Rozárka byla ve skříni, a když ji vytáhli, vzpomněla si na drápky hned a museli ji pustit. Ondrášek slyšel, jak ho pomlouvají, že na sebe nenechá sáhnout, tak se schválně nechal pořád hladit, aby bylo jasné, že pokojská je lhářka ulhaná. Drobek se schoval za dveře a předstíral hluchotu. Hermínka se jenom ukázala, aby všichni zahlédli, jak je krásná (eprýýý), ale nenechala se vůbec prohlídnout. Kryšpupek zalezl pod všechny deky a když ho vytáhli, byl celý zmuchlaný a vypadal jako zanedbaný bezdomovec, takže nikdo nechtěl věřit, že má jemňounký hedvábný kožíšek.


A já? Já jsem to měl nejhorší, já jsem dělal, jakoby nic.



napsala Midol, 15. dubna 2010





mail@napomockockam.cz

Packa.cz


Lotrýsek